Vratme se na chvili zpet, do doby nedavno minule,
kdy Ruzenka v praci sedi u pocitace. Ma chvilku volna, pije si dzus a sjizdi
Internet. Bylo docela mozne, ze se zurnaliste, turiste
a ostatni navstevnici New Yorku po pristani na "Kennedyho letisti"
nahle ocitli v rukou nemilosrdnych domorodcu. Ruzenka upila dzus a zasnene hledi do hlubiny
monitoru. Predstavuje si, jak se potkaji dve pritelkyne, Anna a Julie.
Anna byla v New Yorku pred dvema lety. Julie se odsud prave vratila.
Tukla prsty do klavesnice. Oblicejicky Ruzencinych virtualnich pratel,
uveznenych v tesnem prostoru ikonek standartnich rozmeru hledi nepritomne
do hlubiny mistnosti. Nevidi neporadek na stole. Ani Ruzencin novy uces
nevidi. Tedy - alespon ona si to mysli. Proc by si tim vsak mela byt
tak jista?
V Siti vystupuje pod smyslenym jmenem. V realnem svete pod jmenem, co ji
dali rodice. Ktere z nich je to prave? Obcas slycha :"Kdo jsi doopravdy?"
Hm, ... doopravdy... je divne. Proc je pro vsechny tak dulezite?
Kdysi neverila, ze existuje New York. Ano - mnohe o nem slysela, videla
na obrazcich, znala z vypraveni lidi, kteri ho navstivili. Ale proc by
mela uverit, ze doopravdy existuje? Samozrejme - zdanlive hodne veci nasvedcovalo
tomu, ze skutecne existuje. Ale presto zustala velice mala, ale presto
nezanedbatelna moznost, ze vsichni ti lide lzou a New York neni...
"Padejte ven, smradi!", krici domorodci, ozbrojeni pazourky,
nozi, luky a jedem napustenymi sipy. Prekvapeni pasazeri s rukami nad hlavou
klopytaji ven z letadla. "Ke zdi!", rozkazuji domorodci. Pasazeri se krci u zdi, prosi o milost. Zeny, deti breci. "Strilet!" Pauza.
Narek dosahl vrcholu. Domorodci potesene naslouchaji. Jeden z nich, zrejme
Nacelnik, veli: "Pohov! Zbrane k zemi!" Pazourky a noze klesnou.
Vyletnici slibuji vsechno na svete, plazi se pred Nacelnikem po zemi. "Aspon
deti usetrete!"
"Mate jedinou sanci, jak se zachranit," pravi Nacelnik. "Pohlednete."
Pateticky ukaze do dali. "Co vidite?"
"Vidime hory a doly. Spinavou vesnici. Potrhane chyse. Probuh - kde
je Manhattan?"
"Vidite nadherny Manhattan", pravi Nacelnik a prilozi jednomu
z turistu nuz pod krk. "Vysoke domy, sahajici az do mraku. Miliony
lidi, auta jezdici po sirokych highways. Spousta svetel, tisice obchodu
a restauraci. Nadhera. Vsechno funguje. A ke vsemu navic nadherny park
posazeny v centru mesta. Zapamatujte si to!"
Ponekud zasnene klesa jeho nuz z turistova krku. Ten rychle uskoci, pevne
si obemkne hrdlo prsty, jako by ho chtel ukryt do bezpecneho pouzdra. "Muj
sen, " dodava Nacelnik a zamilovane hledi do dalavy, " bohuzel
na jeho realizaci nikdy nezustalo dost financnich prostredku. Je to jako
zacarovany kruh..."
Jeden z vyletniku vola k ostatnim pasazerum: "Nebojte se, vsechno
dopadne dobre! Ja jsem tu uz potreti!", zubi se.
"Pokud udelate to, co chceme, budete dal zit a velmi spokojeni jako
tento pan, " pravi Nacelnik a pohladi snaziveho vyletnika po hlave,
"navic kazdy obdrzite doopravdicke dolary. Muzete si za ne
nakoupit suvenyry pro sve rodiny v mistnim obchode. Krome toho mate moznost
zdarma nafotografovat sve turisticke momentky v nasem fantastickem fotografickem
studiu.
Vse bude v poradku. Pokud nic neprozradite, ovsem, to snad chapete. Pokud
nekdo budete tvrdit, ze misto mrakodrapu tu stoji papirove kulisy v atelieru,
budete nejen za blazny, protoze to uz vam nikdo neuveri, ale jeste
navic nase dobre organizovana mafie zameri neblahou pozornost na vas, vase
rodiny a siroke pribuzenstvo! Zemrete ve straslivych mukach, o to se postarame!"
Na letisti pristava dalsi letadlo.
"Tak jake to bylo?", pta se Anna.
"Trochu zvlastni, ale preci jenom dobre," odpovida opatrne Julie.
"Byl to sok, ne?", pta se Anna s dvojsmyslnym usmevem.
"Eeeh, to ano." A zacne vypravet ruzne historky z New Yorku,
podle brozurky, kterou obdrzela od Nacelnika. Obcas si zacne primyslet
podle vlastni fantasie. Anna ji sleduje s usmevem. Vidi, kde se odchylila
od brozurky a kde zacina uplatnovat vlastni predstavivost. O co vic se
Julie zapleta do vlastnich vymyslu, o to vic jsou jeji historky fantastictejsi,
maji vetsi spad. Julie prozrazuje svet svych snu. Vsechno to, co rika,
by chtela doopravdy prozit.
Zarazila se ve svem vypraveni. Nahle si uvedomila, co ve sve horlivosti
na chvili zapomnela, totiz - ze Anna byla take v New Yorku a zna nacelnika,
brozurku i papirove kulisy.
"V New Yorku je preci mozne vsechno..." usmiva se Anna.
