PORTRÉT

Když se počátkem roku objevila Markéta Baňková v televizi, mezi českými "interneťáky" to vyvolalo rozruch. "Viděli jste v televizi Mikvu?" objevila se například otázka na debatním serveru Mageo. Pokud jste to nepochopili, tak Mikva je Markétina internetová identita. Jedna z mnohých.

Pro pohlednou fotografku a výtvarnici je počítačový svět jejím uměleckým územím. Jako jedna z prvních v Čechách i v Evropě absolvovala uměleckou školu s projektem, který realizovala na Internetu. Její absloventská práce na AVU se jmenovala Město -- a najdete ji na adrese http://mesto.avu.cz. Jak Markéta Baňková říká, Město je něčím na způsob "internetového románu". Není klasickým textem, ale komponuje do sebe hudební i výtvarné prvky. Ale hlavně využívá možností takzvaného hypertextu, s jehož pomocí příběh větví a proplétá. Čtenář Města do děje vstupuje a může ho ovlivňovat. "Nic proti literatuře, od dětství konzumuji jednu knihu za druhou. A možná proto, že jsem sama ve fiktivním světě literatury tak často žila, si limity klasického textu uvědomuji, " říká Markéta. "Když jsem byla malá holka a četla knihu, stalo se mi, že jsem se pro nějaký příběh nadchla a pak byla nespokojena s tím, jak knížka dopadla. Četla jsem ji po druhé, po třetí, po páté -- beznadějně. Pokaždé to skončilo stejně."

Město je příběhem dívky, která si říká Růžena Šetková. A hlavní téma? Zjednodušeně by se dalo říct, že vypráví o zkoumání hranic mezi realitou a fikcí. O hledání identity. Pro Internet je to příznačné, protože mnoho lidí prožívá tohle hledání na vlastní kůži. "Vydáte se na diskusní server, zvolíte si virtuální identitu, libovolný věk, barvu pleti -- můžete se stát, kým chcete. A musíte počítat i s tím, že to samé platí pro člověka, s kterým komunikujete," říká Markéta. A uvažuje: do jaké míry je život na Internetu skutečný? A je vůbec ta "skutečnost" důležitá? "Co je skutečnější -- obraz spatřovaný lidmi, kteří nás vidí v reálu, nebo obraz, který jsme sami o sobě vytvořili a pod kterým na Internetu vystupujeme? Můžu vystupovat jako šedesátiletá černoška i šestnáctiletý kluk -- a přitom jsem to stále já. A možná jsem to víc já než ve skutečnosti, kdy jsem hloupě omezována vzhledem, věkem či pohlavím."

Pro Markétu Baňkovou je to prožitá zkušenost, protože sama dříve přes Internet vášnivě komunikovala. Nejčastěji vystupovala jako Mikva (tak je také nejznámější), ale zkusila si i jiné identity. Téměř všechny své přátele za poslední dva roky poznala přes Internet. Podlehla kouzlu diskusních serverů, ale to už je prý minulost -- zjistila, že je to ztráta času. Chce se věnovat svému projektu. Rozvíjí ho, píše další kapitoly.

Město využívá možnosti Internetu, které drtivá většina komerčních stránek opomíjí. Markéta Baňková říká: "Někdy mi to připomíná počátky filmu -- nosný byl obraz, ale text byl tištěný a v podstatě fungoval jako literatura na plátně, k tomu se hrálo na piano ..." Možná jsme stejně jako tehdy na počátku nového uměleckého žánru. Anebo je to jen samoúčelná hra s moderními technologiemi?

čer