Neonový nápis Politická strana Ing. Mirina Flirkala byl viditelný již z velké vzdálenosti. Proplétala se k němu mezi chodci, se zmenšující se vzdáleností se jeho velikost v nepřímé úměře zvětšovala. V nepřímé úměře k jeho velikosti zmenšovala se i velikost Růženky - když stála těsně před ním, připadala si maličká a tak nicotná. Tyčil se k nebi v dramatické perspektivě. Vešla do domu. Stoupá po schodech do prvního patra, jak ji navigovaly nástěnky na zdech. Flirkalovým jménem jsou potištěny tapety na chodbách. Šipky ji dovedly ke dveřím s příkazem Zazvoň!, na chrčivý zvuk zvonku se ve dveřích objevila upovídaná tvář starší ženy - chvíli chválila Flirkala a jeho stranu, pak zvala Růženku do nitra kanceláře. Vstoupila. Mlčela, když jí žena ovinula kolem pasu krejčovský metr. "Šedesátosm!" zajásala žena. V přítmí rohu kanceláře se pohnul nějaký stín. "Pas - 68 - píšu to", pravil nakřáplý ženský hlas. Vystoupila z přítmí do pruhu ostrého namodralého světla od okna. V ruce třímala ostrou tužku - tužku, nikoli propisku - v poněkud útočné pozici, jako by se snažila vyřčená čísla nabodnout, ne pouze zapsat. "Pas šedesátosm, kozičky devadesát," hlásí upovídaná žena pochvalným tónem, a hned ovinula metr kolem Růženčiny zadnice. Na papíře zašustěla tužka. "A prdelka?", táže se žena s tužkou. "Prdelka - osmdesátdevět," opáčí upovídaná. "Mé jméno je Růženka Šetková", praví Růženka rozpačitě v naději, že tak přiměje ženy couvnout za hranice běžného společenského odstupu. Ale mýlila se. "To nevadí," chlácholila ji žena s tužkou vesele, " lepší než tady Svatava", a ukázala posměšně ukazovákem na upovídanou, " - Svatava Kvíčalová - hehe!" Růženka zaregistrovala oslovení své osoby v druhé osobě jednotného čísla. Než se však stačila rozhodnout, zda na žoviální tón dialogu přistoupí či nikoli, otevřely se dveře a do místnosti se vlil tlusťoch. Chvíli funěl, než svými vypoulenými očky rozšifroval význam nových barevných fleků na sítnici - Růženka by snad mohla sledovat dráhu nervových signálů na jeho neobvykle zpomalené cestě do mozku. Konečně mu počítač v lebce vyplivl kladný výsledek. Pomalu, ale široce se zazubil. Myšlení mu najelo na rychlejší obrátky. "Já jsem ňákej Flirkal, "zazářil a stiskl Růžence ruku.