Taxikar na rohu se prekvapene ohledl. Vidi Ruzenku s dychtivym vyrazem bezet po obrubniku. Zmatene vrazi do chodcu. "Taxi, rychle!", otevrel dvere. Ocka mu lascivne zasvitily, kdyz kladla sve divci telo na umastene sedadlo. "Koukejte na cestu, vy ohavny cunaku," rekla , ale jenom v duchu. Jeli pomalu...nejdriv, pak trochu rychleji...
Na krizovatce stali asi dve minuty. "Kourite?"
, zeptal se taxikar a smatral po krabicce. Podivala se mu do oci. Byly
takove - ponekud nazloutle, jako by je poznamenal kour z cigaret. Tekaly
po aute, chvili spocinuly na kabelce, na puncoskach, pak se zase nervozne
rozbehly dal.
Naskocila zelena, taxik se rozjel trhavym pohybem. Taxikar si olizl sedive
rty oramovane rasicimi fousky narezle barvy.
Mlcela.
Dupnul na plyn.
Ulice za okny se rozletely jako splasene. Ruzenka sleduje jeho oblicej
koutkem oka. Drzel pevne volant, tvar nabyla nepritomneho vyrazu. Z koutku
ust mu visela slina, ktera se pomalu priblizovala kraje volantu. Jeste
kousek... Ale ne, houpe se v rytmu jizdy, ne a ne se zachytit.
Napadlo ji, zda by slo slinu dole zachytit kapesni propisovackou a navinout
jako spagetu. Tato teoreticka moznost ji tak zaujala, ze chvili nevnimala
rychlost a smer jizdy...
